Z bazénu do hlubin: Jak jsem vyměnil olympiádu za freediving

Dvacet let jsem vstával ve čtyři ráno a chodil do bazénu. Padesátimetrové bazény se staly mým druhým domovem. Závodní plavání bylo celý můj život - až do toho dne, kdy jsem potkal Natálii. Seděla na kraji bazénu s monoploutví a povídala si s trenérem. "Nechceš to zkusit?" zeptala se. A tak začala moje nová kapitola.

Od kraulu k monoploutvi

Myslel jsem si, že umím plavat. Vždyť jsem měl za sebou stovky závodů, tisíce tréninků. Ale první lekce freedivingu mi ukázala, jak moc jsem se mýlil. "Zapomeň na všechno, co znáš o plavání," řekla mi Natálie. "Ve freedivingu nejde o rychlost. Jde o efektivitu."

První pokus s monoploutví byl... katastrofální. Snažil jsem se plavat silou, jako při závodech. Po dvou délkách bazénu jsem byl vyčerpaný. Natálie se smála: "Víš, v čem je rozdíl? V bazénu bojuješ s vodou. Ve freedivingu se s ní musíš spřátelit."

Učení se od začátku

Jako závodní plavec jsem byl zvyklý na disciplínu a tvrdý trénink. Ale freediving mě naučil úplně jiný přístup. Nejdřív jsme vůbec neplavali. První týden jsme jen seděli u bazénu a učili se dýchat. Pro člověka, který byl zvyklý skočit do vody a hned jet naplno, to byla těžká zkouška trpělivosti.

"Dýchání je základ," vysvětlovala Natálie. "Ve freedivingu nemáš druhou šanci. Musíš se naučit poslouchat svoje tělo." A měla pravdu. Když jsem konečně pochopil správnou techniku dýchání, můj čas pod vodou se zdvojnásobil.

Vybavení: Méně je více

Ze závodního plavání jsem byl zvyklý řešit každý detail výbavy - speciální plavky, plavecké brýle na míru, různé typy čepiček., freedivingové potápěčské závaží atd. Ve freedivingu je to paradoxně jednodušší, ale každá část výstroje musí být perfektní.

Klíčová je samozřejmě monoploutev. Po dlouhém hledání jsem skončil u Sopras - italské firmy, která vyrábí potápěčské vybavení od roku 1995. Jejich karbonová monoploutev je prostě špička. Je lehká, ale přitom dostatečně tuhá pro efektivní pohyb pod vodou.

První skutečný ponor v moři

Nikdy nezapomenu na svůj první ponor v moři. Byl to úplně jiný svět než bazén. Žádné dráhy, žádné značky na dně - jen modrá hloubka pod vámi. Ze začátku to bylo děsivé. V bazénu vždycky víte, kde je hladina. V moři se musíte spolehnout na svoje pocity.

Ale pak přišel ten moment. Byl jsem v hloubce asi 20 metrů, když se pode mnou objevilo hejno tuňáků. V tu chvíli jsem zapomněl na všechny techniky a strachy. Prostě jsem tam byl, vznášel se ve vodě a pozoroval tu nádheru. To byl moment, kdy jsem se definitivně zamiloval do freedivingu.

Rozdíl mezi bazénem a mořem

Mnoho lidí se mě ptá, jaký je rozdíl mezi plaváním v bazénu a freedivingem v moři. Je to jako rozdíl mezi během na běžeckém pásu a túrou v horách. V bazénu máte kontrolované prostředí, všechno je předvídatelné. Moře je živý organismus - každý den je jiné.

Jako závodní plavec jsem byl posedlý časem a vzdáleností. Ve freedivingu jsem se naučil, že někdy je důležitější prožitek než výkon. Jasně, pořád si měřím časy a hloubky, ale už to není to hlavní. Důležitější je, jak se cítím pod vodou.

Mentální stránka sportu

V závodním plavání je mentální příprava důležitá, ale ve freedivingu je naprosto klíčová. Nemůžete bojovat s vodou ani se strachem. Musíte se naučit být v klidu i ve chvílích, kdy vám tělo říká, že byste měli panikařit.

Naučil jsem se techniky relaxace, meditace, práce s dechem. A co je zajímavé - tyto dovednosti mi pomáhají i v běžném životě. Když máte důležitou prezentaci v práci, techniky z freedivingu vám pomůžou zůstat v klidu.

Trénink je jiný, ale stejně důležitý

Freediving má svoje specifika. Už netrénuju dvakrát denně v bazénu, ale trénink je stejně důležitý. Hodně času trávím "suchým" tréninkem - cvičením s dechem, stretchingem, jógou. Když jsem v bazénu, soustředím se na techniku, ne na rychlost.

A pak je tu mentální příprava. Před každým ponorem do hloubky musí být hlava v naprostém klidu. Žádný stres, žádné rušivé myšlenky. Je to jako meditace - musíte být tady a teď.

Co mi freediving dal

Freediving mi dal novou perspektivu. Jako závodní plavec jsem vždycky bojoval s vodou, snažil se ji překonat. Teď jsem se naučil s ní splynout. Je to jako bych se z vojáka stal tanečníkem.

Naučil jsem se taky jinak vnímat úspěch. V závodním plavání je to jednoduché - buď vyhrajete, nebo ne. Ve freedivingu nejde jen o hloubku nebo čas. Jde o harmonii, o pocit, o zážitek.

Pro bývalé plavce

Jestli jste jako já - bývalý závodní plavec hledající novou výzvu - freediving může být přesně to, co hledáte. Ale budete se muset hodně odnaučit. Zapomenout na souboj s vodou. Naučit se zpomalit. Důvěřovat svému tělu jiným způsobem.

Vaše plavecká minulost vám dá výhodu v kondici a technice, ale možná vám bude překážet v hlavě. Budete muset změnit svůj přístup k vodě. Ale stojí to za to.

Co bude dál?

Příští měsíc jedu na Filipíny trénovat s jedním z nejlepších freediverů světa. Ne proto, abych překonal nějaký rekord, ale abych se naučil nové techniky, nové způsoby, jak být ještě víc v harmonii s vodou.

A víte co? Poprvé v životě nejsem nervózní před tréninkem. Protože ve freedivingu nejde o to být nejlepší. Jde o to být nejlepší verzí sebe sama.

P.S.: Jestli jste bývalý plavec nebo prostě jen milujete vodu a chcete zkusit něco nového, ozvěte se. Rád se podělím o další zkušenosti s přechodem od závodního plavání k freedivingu. Protože voda může být nejen soupeř, ale i nejlepší učitel.